LA je město, kde to na první pohled vypadá, že lidi kromě cvičení a konzumování zdravejch, zrovna módních potravin, nemůžou nic víc stíhat. Pláž je jeden velkej gym. Je tady tarzan, co skáče z kruhu na kruh, skupinka Iron manů na různých kovových machrovinkách, lidi, co jezdí na všem, co si dovedete představit, to vše doplněné běžci se závažím nebo bez. Stánku s párkama na špejli tady nepomůže ani to, že nabízí veganskou a vegetariánskou variantu.
Pondělí 21. 8.
Dalších pár dní bydlíme v Santa Monice. V domě, kde bydlí Francouz Florian a jeho holka Natty. I když se jim to nezdá, tak se vydáváme PĚŠKY do vietnamský restaurace. Na chodníku tu nikoho nenajdete, všude se totiž jezdí autem. Florian nám vysvětluje tuhle tristní dopravní situaci tím, že v době, kdy se řešila infrastruktura, tu byl starosta, který se nechal hlavníma automobilovýma společnostma uplatit a svolil k tomu, že se tu hromadná doprava nebude moc řešit.
Úterý 22. 8. Dneska jsme se rozhodli, že se dopravní zácpy nebudeme účastnit a uděláme si členství u jedný z bike share společností. Funguje to jako pražský rekola a odečítá to z kreditky částku podle doby půjčení. Vrátit se daj skoro všude, takže je to pohoda. Dojedem od Santa Monicy k pláži, dáme strašně zdravej oběd, protože tady to jinak nejde, a procházíme se kolem nejrůznějších cvičenců.
Vedle Santa Monica beach je Venice. Kolíbka skejťáků. Je tady známej skate park, kde se zaseknem na dobrou hodinku. Jezdí tam i malý prcci, co jsou hrozně roztomilý. Jedna malá holčička tam ztratí po srážce s týpkem zub a pak se rozjede velký hledání. Celá scénka se uzavírá tim, že se usnesou, že ho asi spolkla, a borec ji jako bolestný povozí po rampě na zádech.
Když to máme všechno pořádně zdokumentovaný, jdem se podívat na kanály, který tam nesměj chybět, když už se to jmenuje Benátky. Jsou to takový malý stoky v čele s Grand Canalem. Občas na hladině plave nějakej ten gumovej nafouklej plameňák nebo jednorožec. Pak berem kola a jedem po pláži dom. Sportovci valej a sluníčko peče.
Středa 23. 8.
Jedem omrknout Beverly Hills. Rodeo Drive je tady nejluxusnější ulice à la Pařížská. Holky maj umělý prsa, týpci fára s vlastnim jménem na SPZce a všichni jsou afektovaný. Pozlacený jsou tady snad i palmy, co na sobě maj instalovaný repráky, ze kterejch u každýho obchodu hrajou hity letošního léta. Gucci a Armani tu maj butiky větší než klasickej řadovej domek.
Další zastávka je West Hollywood, Sunset Strip, kde se večer stavte aspoň na jeden drink. Jedem i na slavnej chodník slávy. Je tam prej přes 2 000 jmen slavnejch hvězd a skoro stejně tolik bezďáků. V noci to tu je prej dost napínavý. Jdem do slavnýho obchoďáku, kterej určitě znám z nějakýho filmu. Je obecně trochu zrádný, že si člověk přijde, jako by to tu znal. Jsou to všude totiž jedny velký kulisy.
Pak se jdeme mrknout ještě do Chinese Theathre, kde místo jmen hvězd jsou v dlažebních kostkách různý podpisy a otisky (od rukou a nohou až po otisknutý dredy) a prej tu podle průvodce pookřeje i ten nejznavenější turista. Já jsem pookřála hlavně proto, že mě brutálně vyděsil Spiderman, co původně dělal jakoby nic.
Končíme na Griffiths Observatory, kde je teleskop, přes kterej údajně koukalo nejvíc lidí na světě. Je to super stavba a je odsud taky vidět Hollywood sign, což prej bylo na začátku jen dočasný značení výstavby nový čtvrti Hollywoodland.
Čtvrtek 24. 8. Dneska jedem do Getty Centra. Vypadá to tam na první pohled jako hodně, ale hodně vytuněnej Vítkov. Jede se tam shuttle vláčkem a nahoře je ohromná sbírka impresionistů, zahrada Roberta Irwina se sbírkou neskutečnejch soch, kde je dle průvodce dechberoucí výhled na LA - a je to tak. Celý v komplexu od architekta Richarda Meiera, je to highlight dneška a dá se tu strávit několik dní!
Pátek 25. 8. Jedem se mrknout do downtownu a rozhodnem se, že prubneme místní socku. Jak už jsem psala, situace s hromadnou dopravou není valná a do centra jedem přes hodinu. Městský busy tu normálně jezdí po dálnici a když zapomenete náhodou jednu zastávku vystoupit, tak je to docela zkaženej den. Dojedeme na Union station, kde je slavný nádraží ve stylu art deco a spoustou Mexičanů, co čekaj na vlak. Je to něco mezi kostelem, nádražím a mexickym rančem a je to dobrý! Pak jdeme na legendární francouzský namáčený sendviče do Philippe the Original. Sice jsem o tomhle jídle nikdy neslyšela a Amíci budou mít tim pádem o Fancouzích trochu zkreslený představy, ale je to mrtě dobrý! Je to hospoda se super atmosférou, levnym kafem, skvělym jídlem a mexickou obsluhou.
Protože tu dřív bylo mexický území, je tady i mexická čtvrť s ulicí Olvera St. Takový jedny velký Las Adelitas s vlastnim merchem. Je tu obecně hodně národností, takže China Town nesmí chybět. Je to dobrý, akorát je vedro a nikdo jinej kromě nás, policajtů a pár zběhlejch dětí tudy nechodí. Co je hodně super, je Walt Disney Concert Hall. Je to od stejnýho architekta jako pražskej Tančící dům a je to nádherná ocelová stavba.
V letadle do Californie jsme viděli reklamu na černou zmrzlinu z Little Damage a jsme kousek od ní, tak tam jdem! A ještě že tak! Maj jen tři příchutě. Unicorn Tears, Spicy Tango Mango a Mother of Dragons. Tu si dávám já, okolo jsou rozdrcený Oreo sušenky. Celý je to organický a vzadu v obchodě ji tam celej tým umpa lumpů vyrábí i s kornoutkama!
Dostali jsme doporučenej rooftop bar Perch a tak se tam jdem podívat. Jede se tam výtahem, kterej má díru ve stropě a na lístečku se tam omlouvaj za vibrace, ale nahoře je to mega. V prvnim patře je restaurace s takovou kabaretní atmosférou a hraje tam kapela a nahoře je bar a všude okolo výhled na výstavbu mrakodrapů. A my po pár drincích zas jdem, abychom se tou sockou do rána vůbec stihli dopravit domů.
Sobota 26. 8. Dneska všechno ostatní prostě přebili delfíni. Celý hejno delfínů (pokud se říká hejno). Hned u břehu. V Malibu. Divoký delfíni. Otočky bez trenéra z delfinária. Bylo jich asi dvacet a všem to natřeli. Pak odplavali a vysvitlo slunce 🐬🐬🐬 Jo a máme nový sousedy. Protože je Florian z Francie, pronajímá volný pokoje rád hlavně Francouzům. Těmhle je něco přes dvacet a ten pokoj si pronajali jen proto, že můžou na dvorku v klidu hulit dobrou californskou trávu. Hned ráno k nám do okna. Až vyčaděj, co maj, tak prej jedou do Mexika. Tak se těšíme.
Neděle 27. 8. V neděli se jako každej den jedou všechny různý sporty a tak my berem kola a jedem na pláž ve Venice. Tam si půjčíme brusle, ať zapadnem. Po promenádě na pláži je to dost dobrý! Pak začne zapadat sluníčko a na pláži se jedou ve velkym yogínský pozdravy slunci, bubny a divoký tance a o kus dál se totální divňáci chystaj na jízdu na osvětlenejch kolech při měsíčku. Je tam týpek, co vozí na řidítkách chudáka pudla se lvim sestřihem, dvoumetrovej borec na bruslích a další, který maj na kolech žárovičky ruznýho původu. Celý to startuje mexickej mačo, co má největší kolo, klobouk a světelný brejle. Je to warm up party na Burning mana v Nevadě a průvod je to neskutečnej.
V autobuse zpátky domů jedeme jen my, pár černochů a mexičanů a kluk, kterej je buď uplně sjetej nebo je to ambiciózní herec tělem i duší a přehrává různý scénky z filmů, který jsem zatim neviděla. Vystupuje na zastávce Piko.
Pondělí 28. 8. Před odjezdem na další stanoviště si jdem projít Third Promenade na Santa Monica, která je plná zpěváků, co vypadaj, že maj zářnou budoucnost nebo si tam snad aspoň pěkně vydělaj. Jeden týpek zpívá songy od Adel tak, že se mi z toho chce až brečet. Tomovi se chce brečet taky, nakupování se mnou je totiž radost.
Když se vykopem ze Santa Monicy, jedem na Mulholland Drive. Za prvý je odtamtud super vyhlídka a za druhý je to název skvělýho filmu od Lynche. Je tam asi 50 stupňů, ale stojí to za to.
Comments