Čeká nás dámská jízda! Tři generace holčičího pokolení jedný rodiny zaručujou zážitky, na který se nezapomíná.
Pondělí 29. 6. 2020,
K akci vybíráme Penzion Na Čechách ve vesnici Lačnov. Je na pomezí Čech a Moravy, kde se potkává magickej Bílej Potok se Svratkou. To se ukáže jako první paráda naší výpravy, protože od rána je slejvák jako blázen a chvilku po tom, co dorazíme, se Svratka vylije ze břehů a bublá asi metr od chalupy. My mezitím stihnem odjet na výbornej oběd do Selskýho Dvora v Daňkovicích, kterej doporučuje Lukáš Hejlík v gastromapě. Když se jdem projít k místnímu kravínu, páč krom restaurace tam nic moc jinýho není, volají mi z penzionu, ať pospícháme zpátky, že už se zalejvaj i příjezdový cesty. Já po slavnostním vypití dvojky bílýho nemůžu řídit, tak usedá za volant mamka, ostřílená jezdkyně, jediná svého druhu. Proplavem s velkym pištěnim všech přítomných s Golfem jen tak tak, ale kdo se bojí, nesmí do lesa, že jo!
Mamčina představa o máchání Mariančiných nožiček v poklidných vodách Svratky se tím pádem rozplývá a jdem se místo toho mrknout na největší místní atrakci v podobě staršího chlápka, kterej tady silnici pod vodou brázdí v jeepu sem a tam, a já doufám, že se nebudeme muset v noci evakuovat.
Naštěstí hezký počasí už drží a ráno nás čekaj k snídani mimo jiný ty nejlepší lívance, co jsem kdy jedla! Celá snídaně je opulentní hostina, kterou nám odprezentuje paní kuchařka, a je lepší než v pětihvězdičkovym hotelu. Kanapky se sušenejma rajčátkama, domácí pomazánky i marmelády a kváskovej chleba. No ale ty lívance!
Vydáváme se směr Toulovcovy maštale, kde je skalní město a prej pěkná procházka. No. Zaparkujem podle Googlu ve vesnici, jejíž jméno si ani jedna z nás nezapamatuje. To se potom blbě ptá na cestu zpátky, když člověk ani neví, kam jde. Celý to zahájíme rozbahněnym srázem, kde si uprostřed přehazujem malou Marjánku z břicha na břicho. Dole si pogratulujem, jak jsme to celý pěkně zmákly a jak jsme hustý. To bohužel ještě nevíme, že nás čekaj další čtyři hodiny, při kterejch se snažíme najít cestu zpět. S našim orientačnim smyslem se po cestě několikrát ztratíme, v rozbahněný cestě se mamka vyválí v kaluži (ovšem stále držíc nad hlavou hřiba, kterýho u tý cesty našla), přebrodíme bosý celkem šest potůčků, ve kterejch s Marjánkou neskončim jen zázrakem, a vylezem finální kopec, do kterýho když se mamka škrábe, tak vypadá, že bude její poslední. Máme celkem dobrý skóre, kdy se od rozjímání v lese vystřídá dalších tisíc emocí až k výkřikům, že jenom takový krávy jako jsme my dvě se vydaj nazdařbůh na túru bez toho, aniž by věděly, kam se maj vrátit. Slavnostně si slíbíme, že to příště nepodceníme, bohužel tomu ani jedna stejně nevěříme.
Další den se mamka nemůže hnout, výkon to byl pro ni totiž nadlidskej, ale nakonec to rozchodí a jedeme na Nový Hrady. Ty se daj mimochodem stihnout i v jeden den s Maštalema, pokud se tam člověk nemotá jak vítr v bedně. Je to tady krásný. Cesta pro kočár jak dělaná, žádný rigoly, ani bahno. Krásný zahradní bludiště, obora s bílejma jelenama, několik různejch zahrad a vodotrysky kam se podíváš. Ten, kdo to tady dal takhle dohromady, by měl dostat metál a my tim zakončujeme náš první společnej výlet.
Místa a tipy pohromadě:
Penzion Na Čechách v Lačnově je krásný místo v trochu zapomenutý části republiky. Bude vám tam dobře, jinak to totiž ani nejde. Až tam vyrazíte, nastavte si dobře navigaci. Vesnic téhož jména je totiž celkem dost. A jedna dokonce ve stejnym kraji, u Svitav. My jsme se pro jistotu jely podívat nejdřív tam. A ne, není tam nic zajímavýho. Další Lačnov je pak u Vsetína, tak bacha.
V Penzionu se dá objednat polopenze, ale když budete potřebovat v dojezdový vzdálenosti dobrej oběd, pár kiláků od Lačnova je restaurace a hotel Selský Dvůr nebo Statek Blatiny, kam jsme to nestihly, ale vypadal z fotek super.
Comments